Druhy vedlejších vět (určování druhů vedlejších vět)

O Mirkově úloze je už rozhodnuto. Už je rozhodnuto o tom, jakou bude mít Mirek úlohu.

Srovnejte podtržené části věty a souvětí po 1. obsahové a 2. formální stránce.

 

Ověřit řešení

1. Podtržené části se po obsahové stránce neliší, vyjadřují stejnou informaci.

2. Po formální stránce se výrazně liší: ve větě je podtržen (rozvitý) předmět, v souvětí vedlejší věta předmětná.

 

Jakou úlohu má v souvětí slovo jakou? (1)

Pamatuj

Vedlejší věty (VV) vznikají z větných členů (Jdi na křižovatku Jdi tam, kde se kříží cesty.). Mají tedy stejnou úlohu (funkci) jako větné členy a zpravidla vyjadřují totéž jako větné členy (v našem případě určení místa).

 

 


Definujte, co jsou větné členy. (2)

Jak se liší věta a souvětí? (3)

 

Co je jednoduché souvětí podřadné? (4)

Protože věty vedlejší mají obdobnou funkci jako větné členy ve větě hlavní, můžeme se na ně touto větou zeptat:


Věta jednoduchá

Jdi na křižovatku.

Kam jdi? Kam máš jít?

Na křižovatku.

Pomocí otázky jsme určili příslovečné určení místa.


Jednoduché souvětí podřadné

Jdi tam, kde se kříží cesty.

Kam jdi? Kam máš jít?

(Tam), kde se kříží cesty.

Pomocí otázky jsme určili vedlejší větu příslovečnou místní.

 


Rozeznáváme týž počet vedlejších vět jako větných členů:


1. podmětná (VV Po)

2. přísudková (VV Př)

3. předmětná (VV Pt)

4. příslovečná místní (VV místní)

5. příslovečná časová (VV časová)

6. příslovečná způsobová (VV způsobová)

7. příslovečná měrová (VV měrová)

8. příslovečná příčinná (VV příčinná)

9. příslovečná účelová (VV účelová)

10. příslovečná podmínková (VV podmínková)

11. příslovečná přípustková (VV přípustková)

12. přívlastková (VV Pk)

13. doplňková (VV Do)

Proč ve cv.2 nejsou uvedeny VV doplňková a přísudková? (5)

 

Užívá se při určování větných členů otázka 5. pádu? (6)

Otázky při určování vedlejších vět

 

Pamatuj

Při určování vedlejších vět doporučujeme používat otázky. Musíme však mít na paměti pořadí přednosti otázek:

1. jaký, který, čí (otázky na VV přívlastkovou)

2. kdy, kam, z jaké příčiny ad. (otázky na VV příslovečné)

3. pádové otázky (otázky na VV předmětnou)

 

Na VV podmětnou se ptáme otázkou prvního pádu (Kdo šetří, má za tři.).

VV přísudková vyjadřuje jmennou část přísudku, ve větě hlavní zůstává spona být, bývat (Už týden bylo, že by psa ven nevyhnal.).

VV doplňková závisí zároveň na jménu a na slovese věty hlavní (Viděl jsem ho, jak sedí v parku.).

 


Budeme-li používat otázkový princip, musíme především dbát na dvě pravidla:

 

1. Na větu vedlejší se ptáme celou větou hlavní a vhodnou otázkou.

 

Budeš-li doma (věta vedlejší), zavolám ti z budky v devět hodin (věta hlavní).

Za jakých podmínek ti zavolám v devět hodin z budky? (Ptáme se větou hlavní.)

Budeš-li doma. (Odpovídáme si větou vedlejší.)

 

Správně jsme položili otázku tehdy, když si můžeme odpovědět celou větou vedlejší a navíc pouze touto částí souvětí.

Pokud se zeptáme chybně, tj. pouze částí věty hlavní (např. Odkud ti zavolám?), nebudeme si moci odpovědět větou vedlejší (Z budky.) a tím ani nebudeme moci určit její druh.

 

2. Můžeme-li použít různé otázky na větu vedlejší, musíme dbát na pořadí přednosti.

 

Sejdeme se u rybníka, (věta hlavní), kde roste kapradí (věta vedlejší).

Kde se sejdeme u rybníka?

U jakého rybníka se sejdeme.

 

Druhá otázka má přednost, jedná se větu vedlejší přívlastkovou.

 


Odpovědi a pomůcky:

1. Vztažné zájmeno jakou spojuje věty.

2. Větné členy jsou pozice ve větě (např. podmět - často konatel činnosti, předmět - je zasahován činností atd.).

3. Věta obsahuje jeden přísudek (jedno určité sloveso), souvětí několik přísudků (několik určitých sloves).

4. Jednoduché souvětí podřadné se skládá pouze ze dvou vět, a to z jedné věty hlavní a jedné věty vedlejší.

5. VV doplňkovou a VV přísudkovou rozeznáváme podle jiných principů.

6. Je-li slovo ve větě v 5. pádu, vždy se jedná o větný ekvivalent.

 

Dnes je pátek 22. června 2018. Svátek má Pavla, zítra má svátek Zdeňka.